Život je plný vzestupů a pádů. Střídají se dobré časy a výzvy. Existuje však také něco, co je přes všechny bouře a nejistoty stabilní? Něco, co nám dává oporu, když všechno ostatní kolem nás kolísá?

Věříme, že můžeme být pevně zakořeněni a zakotveni v hlubokém a osobním vztahu s Ježíšem Kristem. Existuje pevná, osobní víra v to, kdo a jaký Ježíš je, co pro nás udělal a jak s námi kráčí po své cestě, kterou krize a utrpení neoslabují, ale posilují. Jak se však taková víra rozvíjí?

Je jasné, že neexistuje žádná zkratka, jelikož hlubokou a stabilní víru lze rozvíjet pouze trpělivým a udržitelným růstem, který je zase podporován hlubokými kořeny. Chceme zažít, co to znamená přejít do hlubší závislosti na Bohu. Chceme prohloubit a zintenzivnit svůj vztah s Bohem. Chceme se učit čelit výzvám a růst z nich.

A protože o růstu lze vždy uvažovat jen v dlouhodobém horizontu, chceme se také naučit, jak vše, co jsme se na konferenci naučili, dlouhodobě uplatňovat v každodenním životě, a jsme zvědaví, co Bůh udělá, když tu bude generace mladých lidí, kteří jsou v něm pevně zakořeněni a zakotveni, zcela mu důvěřují a nenechají se vyvést z míry krizemi a výzvami, ale vědí, kdo je Bůh a že když mu budeme důvěřovat, všechno přivede k dobrému (Římanům 8/28).

Požehnaný, kdo spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin. Je jako strom zasazený u vody – zapouští kořeny u řeky. Nebojí se, když vedro přichází; jeho listy se vždy zelenají, v roce sucha nemá obavy a nepřestává nést plody. (Jeremiáš 17/7-8)